Tak nějakej článeček na zahřátí:
Fríský kůň
Fríský kůň je potomek primitivních lesních koní západní Evropy, byl chován na fríském pobřeží severního Holandska. Ve své vlasti se dříve i dnes těší vroucímu obdivu. Ovšem, zaujímá významné místo jak v lidské historii, tak mezi plemeny koní. Dnešní frís se počítá k plemenům chladnokrevným. Už Římané se zmiňují o fríských koních jako o silných, pracovních zvířatech, ovšem v jejich očích byli oškliví. O tisíc let později se jejich vzhled zlepšil a tato silná, učenlivá a otužilá zvířata nosila rytíře na křížové výpravy. Plemeno získalo stykem s orientálními koňmi a zejména přílivem andaluské krve.
Fríský kůň, původem z Nizozemska (provincie Friesland) je vždy uhelně černý vraník. Bílé odznaky a jiné barvy srsti chovatelský svaz nedovoluje. Je tolerována pouze malá hvězda. Fríské plemeno je jedno z nejstarších plemen Evropy. Pravděpodobně byl tento kůň používán již před 3000 lety. Ze starých pramenů víme, že si Římané fríského koně velmi cenili a dokonce ho použili při válečném tažení proti Anglii. Také ve středověku sloužil fríský kůň především vojenským účelům Přílivem andaluské krve v 17. století vznikl fríský klusák. Mechanizace zemědělství zapříčinila, že fríský kůň jako kůň pracovní téměř vyhynul. Založení plemenné knihy v roce 1879 toto plemeno však zachránilo.
Charakteristiku fríského koně nejlépe zachycují slova: krotký, energický, ochotný, pracovitý, věrný a citlivý. Je to velmi elegantní vraník s bohatou hřívou a ocasem. Ocas i hříva jsou přirozeně vlnité a jen zřídka se splétají nebo jinak upravuj. Má jemnou hlavu, dlouhý, vzpřímený a klenutý krk, nevýrazný kohoutek. Nohy jsou kratší, ale pevné s bohatým rousem na spěnkách. Kopyto je tmavé s namodralým nádechem, je z tvrdé rohoviny a není náchylné k chorobám.
Chladnokrevný fríský kůň má kompaktní, silný a hluboký trup odpovídající robustní konstituci. Plec je ideálně utvořená pro postroj a velmi silná. Nohy jsou krátké a silné. Hlava je dlouhá, s krátkýma,ale živýma ušima. Má jemné rysy a velmi výrazně vyjadřuje bodrou poddajnost a milou povahu plemene. Poměrně malý frísan má velmi působivou siluetu, zdůrazněnou obloukovitě klenutým, hrdě neseným krkem.
Tradiční oblastí chovu fríských koní je Frísko na severu Nizozemí. Ačkoli nebyli chováni na rozsáhlém území, jejich vliv daleko přesáhl rodné pobřeží. Frískou krev měli zakladatelé chovu oldenburského koně a také ve Velké Británii daleský a fellský pony a spolu s chladnokrevným shire těžili z příbuznosti s tímto plemenem.Prostředí doplněné pečlivým výběrem chovných jedinců vedlo ke vzniku velmi skromného a vysoce užitkového koně.
Průměrná výška - hřebci: 163cm
- klisny: 156cm
Je schopen tahat těžké klády ve skromných podmínkách, aniž by pozbyl kondici nebo svou bodrou ochotu, která z tohoto plemene dělá zvíře k pomilování. Je jeden z nejlepších kočárových koní na světě.Je to pracovité a přátelské plemeno, schopné pracovat v páru jako jeden a tak usnadňovat kočímu jejich vedení. Dříve byl žádaným koněm na farmách a v dopravě, ale dnes je jeho vzorný klus často vidět i na jezdeckých soutěžích, v cirkusech a při historických rekonstrukcích. Nápadné je hrdé držení těla. Vozatajci jsou při těchto přehlídkách oblečeni do typických fríských selských krojů. Frís se také používá k práci na venkově, chodí v postroji (ve své vlasti tahá proslulé tradiční dvojkolky, fríské gigy). Také pod sedlem je fríský kůň spolehlivý přítel. Používá se jako drezurní kůň pro show, kde je díky své eleganci velice dobrý, je známý jako kůň vhodný pro vysokou drezurní školu, i v parkuru, ale jen v nižších stupních obtížnosti. V klusu je fríský kůň nápadný hrdým projevem a vysokou kolenní akcí. Dávno už ovšem minuly doby, kdy měl výsadní postavení v pohřebnictví. Dnes se uplatňuje spíš v cirkusové manéži. Od roku 1986 zajišťuje spřežení frísů rozvážku zboží u Harrodse, významného obchodního domu v Londýně.
Fotoalbum
